Inspirace

Mniši dobře věděli, jak důležitý je "svatý odpočinek" - otium sanctum. Nemůžeme se oddávat duchovním věcem, jsme-li neustále zavaleni spoustou vnějších aktivit. Činnost není nejvyšší ctností a svatost se neměří množstvím vykonané práce. Dokonalost můžeme nalézt v čistotě své lásky k Bohu a Člověku, a tato čistá láska je křehká rostlinka, které se daří nejlépe, má-li dostatek času na to, aby zrála.

Thomas Merton 

Celá základní myšlenka západní medicíny, že lidé jsou navzájem oddělenými jednotlivci s oddělenými těly se svými vlastními procesy, je falešná. Vznik závislosti nebo duševní nemoci souvisí se vztahy s ostatními. Všechno je jednota.

Gábor Maté

Nevzhlížejme k lidem, kteří mají moc aby věci změnili, protože lidé u moci jsou velmi často nejvyprázdněnějšími lidmi na světě. Kvůli nám věci nezmění. Musíme najít světlo v sobě, ve svých společenstvích, ve svém Poznání a vlastní tvořivosti. Nemůžeme čekat až lidé u moci něco kvůli nám zlepší, protože to nikdy neudělají, pokud je k tomu nedonutíme. Tvrdí nám, že lidská přirozenost je soutěživá, agresivní a sobecká. Je to přesně naopak. Lidskou přirozeností je ve skutečnosti spolupráce a štědrost. Člověk je ve skutečnosti společenský tvor. Pokud najdeme své vlastní světlo, svoji přirozenost, budeme k sobě laskavější a budeme laskavější i k přírodě.

Gábor Maté

Stále a stále si mír v srdci připomínej! Žij trvale s myšlenkou Já ve svém dychovním Srdci. Nic jiného si v Srdci nevytvářej kromě otázky: "Jak mohu pomoci?" Abys to vůbec dokázal, řiď se těmito základními pravidly:

1. Žij nepřipoután k ničemu na světě kromě Boha nebo Já! Jinak není možno dosáhnout osvobození.
2. Pusť se svého ega, hlavně jeho tužeb a vášní! Pak bude vše dokonalé.
3. Uvědom si, že myšlenky ani city nejsou tvým pravým Já. Jak příjdou, zase odcházejí. Tvé pravé Já vytrvává, neboť je věčné
4. Nezkoumej své myšlenky ani pocity, pak bude mysl klidná. Radost zůstane i nadále radostí a smutek smutkem, ale vše bude čiré a prosté.
5. Odhoď vše stranou a žij tak, jako bys nic nevěděl a kromě poznání ani nechtěl vědět. Pak bude vše čiré a prázdné.
6. Za žádnou cenu se nepřipoutávej k myšlení! Nech zmizet své názory a zmizí i problémy. Vyzkoušej to!
7. Žij v TEĎ!
8. Postav se naprosto indiferentně ke "chci" a "nechci"! Pak zmizí každý klam a většinou i bolest.
9. Pamatuj, že vše, co má jméno a tvar, je jen a jedině prázdno! Nemysli příliš na své chyby a hříchy. To všechno jsou objekty jako všechny myšlenky. Ty se ztotožňuj s átmanem, jenž není objektem, neboť jsi to ty sám.

Chce to jen trochu odvahy a přenesení pozornosti na mír v pozadí mysli. Pozornost na pozornost! Ta nesmí jít ven, jak to obvykle dělá, ale do sebe. Není to akce pomalá, ale okamžitá. Člověk se nezabývá hříchy ani ctnostmi, ale náhle poznává Já, nebo aspoň jeho emanaci. Při tomto obratu vždycky zasahuje milost. Je to rychlý posun vědomí z egoistických myšlenek na átmana. Na mír v srdci. Na to co je za myšlenkami, za egem. Pak žije člověk s mírem v srdci, mírem srdce.
Nemysli na to, co jsi měl dělat nebo neměl dělat, ale žij s mírem v srdci. Je to prudký revoluční obrat v jogínově cestě. Není to egoistické snažení, ale náhlé upření pozornosti na cíl. Je to skok. Je to ztotožnění s vlastní identitou, udržení se v ní až do osvobození.

Eduard Tomáš

Každá krize, do které se v životě dostáváme, přináší možnost oddělit to, co je v nás povrchní a ne příliš důležité, od toho, co je v hloubce - to podstatné od vnějšího, skutečné od zdánlivého. Každá cesta životem vede soutěskami. Ale když se nenecháme odradit, mohou se nám za soutěskou otevřít nové obzory.

Když se něčeho odvážím, vždycky přitom také riskuji nezdar. Když jsem se já pustil do poněkud riskantních projektů, bylo mi jasné, že nemusejí vyjít. Vždycky jsem si přitom bral příklad z Řeka Zorby, který tančil poté, co se zhroutilo jeho dílo. Kdo neumí prohrávat, nemůže ani vyhrát. Kdo nic neriskuje, nic nezíská. Riziko je vždycky spojeno s možností nezdaru. A nezdar často představuje duchovní výzvu. Učí nás pokoře i vděčnosti za to, co se podaří. Cítíme, že úspěch není samozřejmost, že to je nakonec vždycky dar.

Anselm Grün

Každý člověk je při svém příchodu na svět ve stavu celistvosti. Tato čistá energie je světlem velmi podobným našemu slunci. Toto světlo během života, kdy se člověk vyvíjí a zakouší různá traumata, nikdy nenahradí temnota. Světlo nemizí, jen se zakaluje. Práce se stínem je něco jako setření zaprášené vrstvy z okna. Není potřeba pracovat na tom, abyste vytvořili více světla, protože jakmile se z okna setře povlak špíny, světlo začne proudit do místnosti. Odstranili jste to, co ho zatemňovalo.

Teal Swan

Ztrácíme obrovské množství energie tím, že se snažíme zakrýt to, kým jsme, a skutečnost, že na dně každého našeho postoje je potřeba být milován, a na dně každého našeho hněvu je rána, která potřebuje uzdravení, a na dně každého smutku je obava, že na to nemáme dost času. A když se zdráháme jednat upřímně a v pravdě, nevědomě sklouzneme do jakéhosi ochranného způsobu bytí, které nám brání v tom, abychom skutečně cítili svět. A tato tenká, neviditelná vrstva je začátkem naší osamělosti, která, pokud ji nesejmeme, snižuje naše šance na život v radosti. Je to jako bychom měli rukavice pokaždé, když se něčeho dotýkáme, a pak, jako bychom zapomněli, že jsme si je sami nasadili, si stěžujeme, že necítíme nic doopravdy skutečného. Nejde tedy o to, každý den se obléct tak, abychom mohli čelit tomuto světu, ale svléct si rukavice, aby klika mohla být studená, déšť mokrý a polibek na rozloučení aby cítil rty jiné bytosti, měkký a neopakovatelný.

Mark Nepo

Uzdravení kolektivního lidského vědomí závisí na tom, zda dokážeme vytvořit společnost, ve které je prostor pro bolest. Momentálně žijeme ve světě, ve kterém jsou přijatelné pouze pozitivní věci, jako jsou pozitivní emoce, úspěch a uzdravení. Tento svět vidí cokoliv jiného jako selhání. A to brání lidem v uzdravení. To brání lidem přiznat si, kde se zrovna nacházejí, a podniknout i neintuitivní kroky, které jsou pro uzdravení nutné. Je v pořádku nebýt v pořádku.

Teal Swan

Někdy se zdá, že se tíha situace nedá unést, je jí příliš, ale bolest přesto patří k životu, bez ní by nebylo naděje, a velikost a život by byl jenom pošetilostí.

Josef Lux

Není třeba, abyste svou meditaci hodnotili. Její plody se objeví ve vás, ve vašem životě a ve všech vašich vztazích k okolí. Neztrácejte odvahu a nebuďte zklamáni z toho, když zjistíte, jak velmi jste rozptýleni. Meditujeme právě proto, abychom tímto rozptýlením prošli. A proto není zapotřebí, abyste se pokoušeli potlačit či snad zcela zastřít své myšlenky a obrazy. Prostě je nechte přicházet a odcházet, ale svou pozornost soustřeďte na mantru – tedy na své modlitební nebo posvátné slovo.

Laurence Freeman

Příčinou traumatických symptomů není samotná událost. Symptomy pocházejí ze zbytku energie, kterou tělo nevybilo. Tato energie zůstává uvězněná v nervovém systému, odkud pustoší tělo i mysl.

Trauma nastává ve chvíli, kdy napětí v organismu přesáhne jeho adaptabilní schopnost regulovat stavy vzrušení. To v (traumatizovaném) nerovném systému způsobuje zmatek, nervový systém kolabuje a nedokáže se vrátit do svého základního nastavení, "zresetovat se".

Výsledkem je celková rigidita a fixovanost. Ztrácí se hluboká rytmická schopnost seberegulovat vzrušení, orientovat se, být v přítomnosti a plynout životem.

Peter Levine

Vesmír, ve kterém žijeme, nepracuje s pojmy zasloužit si a nezasloužit si. Nikdy nešlo, nejde a nepůjde o to, zda si něco zasloužíte. Je to absolutně předem dáno. Nikdy nebyla, není a nebude doba, kdy si nezasloužíme lásku a štěstí. Zasloužíme si všechno, co kdy chceme, přímo v ten okamžik, kdy to chceme. Důvod, proč v životě nedostáváme, co chceme, nemá vůbec nic společného s tím, zda si to zasloužíme. Jde o to, zda věříme, že si to zasloužíme. Jde o to, zda jsme vibračně srovnatelným protějškem tomu, co chceme. Vesmír nás miluje víc, než si umíme představit, a funguje přísně podle zákona přitažlivosti. Tento zákon praví, že v hmotném světě si můžeme přitáhnout pouze to, k čemu tvoříme protějšek rezonující na stejné frekvenci.

Teal Swan

Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život. Nauč mě umění malých kroků. Učiň mě hledajícím a nalézajícím, učiň mě sebejistým v pravý čas. Obdař mě jemnocitem, abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého. Prosím o disciplínu, abych jen tak neproklouzl životem a rozumně si rozdělil své dny, abych neprospal záblesky světla a vrcholy a abych aspoň tu a tam našel čas na umělecký zážitek. Dovol mi přesvědčit se o tom, že snít o minulosti či budoucnost mi nepomůže. Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší, pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější. Chraň mě před naivní vírou, že v životě musí jít všechno hladce. Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života, že díky jim rosteme a dozráváme. Připomínej mi, že srdce se často staví proti rozumu. Pošli mi v pravou chvíli někoho, kdo má odvahu říci mi pravdu s láskou. Chléb každodenní dej mi pro tělo i duši, projev Tvé lásky, přátelské echo, a aspoň tu a tam náznak, že budu užitečný. Vím, že mnoho problémů se řeší neděláním. Dej, abych dokázal čekat. Ať vždycky nechám Tebe i ostatní dohovořit. To nejdůležitější si člověk neříká sám, to nejdůležitější mu bývá řečeno. Ty víš, jak velmi potřebujeme přátelství. Dej, abych dorostl této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života. Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo, kde mohu zanechat balíček dobra, slovy či beze slov. Chraň mě před strachem, že bych mohl promarnit svůj život. Nedávej mi to, co si přeji, ale to, co potřebuji. Nauč mě umění malých kroků.

Antoine de Saint-Exupéry